Exkurze Znojmo

I přes nepříznivé časy odjezdu spojů z Brna se všichni účastníci stihli dostavit na začátek programu, kde se na základě interpretace pramenů pokusili dramaticky zrekonstruovat pravděpodobný průběh ceremonie vjezdu císaře Karla VI. do města s uvítáním purkmistra a městské rady v roce 1723. Následující pochod účastníků se snažil volně kopírovat trajektorii císařského průvodu až po jeho odjezd ze Znojma Horní branou (i se zacházkou do Domu umění na expozici Staré umění Znojemska). První polovina dne byla završena obědem v Pivovaru Znojmo, odkud skupinu vyzvedl historik-kurátor znojemského muzea a absolvent našeho ústavu Petr Eckl, který byl průvodcem semináře po zbytek dne.

Odpolední bouři naštěstí zrušili, ale oblaka poskytla vítaný stín na druhou část programu, která byla věnována převážně sakrálním památkám. Sledujíc linku seminárního tématu, účastníci se nejdřív přesunuli do Císařského sálu na Znojemském hradě, jehož výzdoba byla podrobena historické i kunsthistorické analýze profesora Knoze a magistra Eckla. Následovala prohlídka rotundy svaté Kateřiny, kde skupina zatajila dech nejen kvůli výzdobě datované do 12. století, ale i důraznému napomenutí průvodkyně, jelikož nástěnné malby vyžadují speciální klima.

Další na pořadu dne byl největší katolický kostel sv. Mikuláše s ikonickou barokní kazatelnou ve tvaru zeměkoule a (po delším pěším přesunu) Loucký klášter, kde zlatým hřebem prohlídky byla opatská kaple sv. Šebestiána s renesanční úpravou (a pro některé taky nezanedbatelná sbírka betlémů místního varhaníka). Jako místo na příhodné ukončení se jevila blízká prodejna Znovín s možností degustace, kde byla kritické analýze podrobena rovněž místní vína. Odvolaná bouře poslední účastníky dostihla až během cesty do Brna v pohodlí motorového vozidla.

Exkurzi tedy možno zhodnotit jako velký úspěch. Velký dík za zajištění hladkého (přímo protekčního) přístupu na některá (ne)turistická místa, multidisciplinární pojetí znojemských reálií a značný přesah hranic tématu barokní dvorské společnosti patří Štěpánce Grunové, Petru Ecklovi a zejména panu profesoru Knozovi.