Historie ústavu

Historický ústav náleží k zakládajícím pracovištím Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Vznikl roku 1919 a v prvních dvou dekádách své existence přejímal a rozvíjel tradice historického semináře filozofické fakulty University Karlovy v Praze, zejména pak vědecko-pedagogický odkaz Jaroslava Golla a jeho nástupců. Z předválečných profesorů si alespoň krátkou zmínku zaslouží Václav Hrubý, Rudolf Holinka nebo Rudolf Urbánek.

Tragická protektorátní léta se promítla v přímé i nepřímé perzekuci profesorského sboru a především v nuceném přerušení výuky v roce 1939, kterou se podařilo zahájit až po obnově československé státnosti roku 1945.

Jistou vědeckou a pedagogickou kontinuitu se podařilo udržet i po komunistickém převratu v roce 1948, takže již v padesátých a šedesátých letech se Historický ústav profiloval jako obecně respektované pracoviště v oblasti pomocných věd historických (Jindřich Šebánek a Sáša Dušková), které se později přetvořily v samostatný ústav, dále pak jako centrum studia dějin národů jihovýchodní a východní Evropy (Josef Macůrek), nemalé uznání si pracoviště vydobylo svým výzkumem problematiky raného středověku, italské renesance, historiografie a filozofie dějin (Jaroslav Kudrna), v neposlední řadě však ústav vynikal svým systematickým zájmem o hospodářské, kulturní a sociální problémy raného novověku (Josef Válka, František Mainuš).