V první části autor zkoumá, jak se proměnil vztah české společnosti k národní minulosti pod vlivem pomnichovské deziluze a zklamání ze zániku samostatného československého státu v důsledku bezohledné vojenské okupace českých zemí. Sleduje, jak se postupně rodila aktivistická proněmecká politická argumentace, jakou roli v ní zaujímalo vědění o minulosti a dějinách českého národa a českých zemí, a hledá také odpověď na otázku, do jaké míry byla podněcována, formulována a usměrňována nacistickou říšskou exekutivou v Protektorátu Čechy a Morava.
Ve druhé části knihy pak čtenář nalezne analýzu úředního, propagandistického a vědeckého aparátu, který se podílel na formování protektorátní politiky dějin. Vedle kulturněpolitického oddělení Úřadu říšského protektora se autor věnuje vzniku a činnosti německého propagandistického Nakladatelství Národ a říše (Volk und Reich Verlag Prag) a souběžně sleduje míru účasti německé historické vědy na ovládnutí historického diskurzu v protektorátu. Důležitou roli při tom sehrála nově vzniklá elitní vědecká instituce, která nesla jméno zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (Říšská nadace Reinharda Heydricha pro vědecký výzkum v Praze). Čtenář se seznámí také s vybranými případy usměrněné knižní i časopisecké produkce o českých dějinách.
Ve třetí části autor hledá odpověď na otázku, jakým způsobem protektorátní politický a historický diskurz ovlivnil předpisy pro dějepisnou výuku na českých školách a produkci nových dějepisných učebnic pro protektorátní mládež.
Kapitoly knihy jsou doprovázeny dobovými fotografiemi, které z části ilustrují aktivní účast nacistických představitelů na formování politiky dějin, z části zachycují příběh Suchardova pomníku českého historika Františka Palackého. Pomník byl na přelomu let 1941 a 1942 z nařízení německého vedení města Prahy demontován a určen k likvidaci. Autorem poválečných snímků jeho rozřezaných bronzových soch ve skladu kovového šrotu byl věhlasný fotograf Josef Sudek.
