Tomáš Knoz, Jiří Lach, Tomáš Borovský a kolektiv

Kultura ve středoevropských dějinách 

Rozprava mezi humanitními obory

Závěrečná publikace Centra pro transdisciplinární výzkum

Současná doba je často charakterizována jako éra obrazů, upřednostňující vizuální vnímání světa. Předkládaná publikace si klade otázku, v jaké míře a jakými způsoby byl tento přístup ke světu uplatňován v minulosti. V úvodu je představen koncept transdisciplinarity, který nabízí možnost rozvinout předchozí metodologické teorie a ústrojně je propojit s praxí. V další části autoři sledují proces formování kulturního dějepisu jako svébytné formy historikovy práce v české historiografii od konce 19. století do roku 1989. Řešení problémů spjatých s kulturními dějinami provázel neustálý dialog mezi historiografií a dalšími vědními obory, mezi nimiž zaujímal významné místo dějepis umění. Praktické výsledky této rozpravy přináší závěrečný blok kapitol, v nichž se autoři věnují otázkám vztahu textu a obrazu, kultu a prostoru, imaginace, reprezentace či míst paměti na příkladech zvolených z dlouhého období od raného středověku až po naši nedávnou minulost.

Tomáš Malý

Obrazy a rituál

Římské korunovace divotvorných Madon a koncept barokní kultury

Kniha nabízí neotřelý pohled na barokní kulturu v Čechách a na Moravě prostřednictvím analýzy tří velkolepých korunovací Madon z let 1732 a 1736: sošky Panny Marie ze Svaté Hory u Příbrami, reliéfu ze Svatého Kopečka u Olomouce a ikony z bývalého augustiniánského kláštera sv. Tomáše v Brně. Na rozdíl od dosavadních interpretací těchto monumentálních barokních církevních slavností autor s využitím antropologického a sociologického hlediska dokládá, že je lze ukázat též jako jeviště ambicí různých skupin účastníků i jako zrcadlo podstatných aspektů kultury 17. a 18. století.

Pavel Boček a kolektiv

Moskva - Třetí Řím

Od ideje k symbolu

Kniha se věnuje jednomu z nejdiskutovanějších fenoménů ruských dějin, ideji Moskvy coby Třetího Říma, kterou formuloval mnich Filofej ve dvacátých letech 16. století a která dodnes neztratila na své přitažlivosti.

Od svého vzniku se projevovala s rozdílnou intenzitou v různých obdobích a zvláště výrazně se odrážela v umělecké tvorbě. S ohledem na to kniha sleduje dvě základní linie – historickou a uměleckohistorickou. Přibližuje dobu a okolnosti vzniku Filofejovy představy, která byla úzce provázána s otázkou charakteru vlády ruského pravoslavného cara, jenž se dle této ideje stal ochráncem věčné římské říše a pravé křesťanské víry. Vedle Filofeje se kapitoly s historickou tematikou soustřeďují na další myslitele z řad duchovních, kteří se po pádu byzantské říše a osamostatnění ruské církve zabývali vnitřními problémy Moskovie. Uměleckohistorické kapitoly se zaměřují na reflexi myšlenky byzantského následnictví a Moskvy jako nového sakrálního centra v ruském umění a architektuře a věnují se také vzájemným kontaktům mezi východokřesťanským a západokřesťanským světem, při jejichž navazování náležela důležitá zprostředkovatelská úloha řeckým emigrantům, usazeným po dobytí Konstantinopole v Itálii. Intenzivněji byla myšlenka Moskvy jako Třetího Říma znovu oživena v 19. století, kdy s ní byly nově spojovány imperiální ambice ruské monarchie, ale pozornosti se jí dostávalo rovněž v souvislosti se snahou carského dvora orientovat ruskou společnost k byzantské tradici.

Lukáš Fasora - Jiří Hanuš - Denisa Nečasová (ed.)

Svůdnost sociálního experimentu

Nový člověk 20. století

Kniha autorského kolektivu sestávajícího z tuzemských i zahraničních badatelů a badatelek je věnována dobovým koncepcím nového člověka, které se utvářely v souvislosti s projekty sociálního inženýrství v Evropě 20. století. Nový člověk představoval symbol, vzor a zároveň cíl mnoha myšlenkových hnutí a proudů, které chtěly radikálně transformovat společnost a zároveň dosáhnout vyššího stupně humanity. Dobové obrazy nových mužů a žen předkládaly optimistické vize krásné a šťastné budoucnosti a slibovaly brzké překonání všech stávajících obtíží. Současně byly koncipovány jako protipól starých, údajně překonaných ideálů. Jednotlivé kapitoly této kolektivní monografie se zaměřují na konkrétní podoby nového člověka v různých geografických a časových souřadnicích vymezeného rámce, ovšem nejvíce prostoru je vyhrazeno socialistickým a fašistickým sociálním experimentům.

Michaela Šeferisová Loudová

Ve jménu moudrosti

Barokní knihovny patří k nejkrásnějším a také nejzajímavějším interiérům, které se z období baroka zachovaly. Jejich umělecká výzdoba vyniká především nástěnnými malbami, jejichž ikonografie je mnohdy zcela jedinečná. Náměty fresek obvykle navrhovali představení klášterů či vzdělaní členové klášterní komunity a jejich tematika byla vždy spojena s oslavou Boží moudrosti. Tento základní námětový okruh byl různě variován a v mnoha případech zahrnoval unikátní motivy, jejichž interpretace je dnes velmi obtížná. Porozumět těmto výjimečným malbám umožnuje studium dobové ikonologie a kulturního kontextu, v němž tyto malby vznikaly. Kniha je první monografií věnovanou umělecké výzdobě barokních klášterních knihoven v 18. století na Moravě.

Tomáš Borovský - Radka Nokkala Miltová (edd.)

Sny mezi obrazem a textem

Kniha se koncentruje na otázky spojené se sny v širším kulturně-historickém kontextu od středověku (potažmo antické tradice) do sklonku 19. století, kdy se s rozvojem moderní psychologie a psychoanalytického pojetí snu proměnilo místo a funkce snů ve společnosti. Autoři, přistupující k problematice z hlediska různých oborů (historie, dějin umění a literárních dějin), se nesnaží soustředit na jedno spojující téma snových interpretací, jejich cílem je nastínit možné cesty v přístupu ke snům v předmoderní společnosti. Jednotlivé kapitoly se tak věnují rozdílným otázkám: důvodům, které vedly k legitimizování relevance snů a jejich interpretace, vztahu snů ke křesťanství, snům jako prostředku vstupu do jiných dimenzí, temné stránce snu, důvodům nedostatku vizuálních záznamů snů pro starší období nebo snářům.

Lukáš Fasora

Josef Hybeš (1850-1921)

Život, dílo a mýtus

Život dělnického vůdce a předáka sociální demokracie Josefa Hybeše byl v minulosti častokrát námětem historických i uměleckých zpracování. Není divu, už na sklonku života byl Hybeš osobností legendární a mytickou s až uhrančivým vlivem na mnoho svých současníků. Byl nazýván Rudým světcem, Českým Tolstojem, Patriarchou strany, Maršálem chudých nebo prostě „naším Pepíkem“. Jeho košatá osobnost byla v bouřlivé době konfrontována s mnoha nesmírně složitými otázkami a přezdívky naznačují, jak pestré a rozporné byly úlohy, které mu publikum připisovalo. Kniha analyzuje životní příběh Josefa Hybeše a z něj vycházející mýtus z pohledu čtyř nejdůležitějších rolí: prostého proletáře, internacionalisty, revolucionáře a lidumila.

Michaela Šeferisová Loudová (ed.)

Josef Stern (1716-1775)

Souborná prezentace díla významného středoevropského malíře oltářních obrazů a fresek, který vyzdobil interiéry kostelů a zámků na celé Moravě a ve Slezsku. V mládí Stern prošel italským školením. Po návratu do střední Evropy jej zaměstnal hrabě Leopold Ditrichstein a přesunul svou dílnu do Brna, které se na další desetiletí stalo jeho domovem a kde také v roce 1775 zemřel. Kromě Brna, kde maloval pro kostely sv. Jakuba, sv. Jana Křtitele, kapucínský a františkánský řád a další, pracoval pro olomouckého biskupa v Kroměříži, pro premonstráty na Klášterním Hradisku u Olomouce, dále v Krnově ve Slezsku, Borotíně u Blanska, v Dubu nad Moravou a dalších městech a obcích.

Zuzana Frantová

Hereze a loajalita

Slonovinový Diptych z pěti částí z pokladu katedrály v Miláně

Slonovinové dílo známé jako Diptych z pěti částí, dnes uložené v pokladu katedrály v Miláně, zastává v kontextu raněkřesťanského umění výjimečné místo. Předkládaná kniha se snaží nejen kriticky revidovat dosavadní hypotézy o jeho dataci a provenienci, ale také objasnit jeho uměleckou úlohu, zjistit možného objednavatele i důvod jeho vzniku a stanovit jeho uměleckohistorický a kulturněhistorický význam. Publikace je dvojjazyčná – český a anglický text – a obsahuje bohatou obrazovou přílohu.

Dostupné online zde.

Ondřej Jakubec

Kde jest, ó smrti, osten tvůj?: Renesanční epitafy v kultuře umírání a vzpomínání raného novověku

Epitafní památníky představují jedno z nejpozoruhodnějších témat výtvarné kultury 16. a 17. století, ale i klíčový fenomén sepulkrální kultury. V období renesance se zformoval typický epitaf, nejčastěji sestávající ze tří komponent (zobrazení zesnulého; identifikační, oslavný či zbožný nápis; náboženský výjev).
Epitafy ve veřejném prostředí kostelů a hřbitovů, tedy ve společenství živých, především vytvářely a udržovaly vzpomínku na konkrétní zesnulé jedince. Smysl takové memorie byl jak reprezentační, tak i formou devoce ukazující správnou křesťanskou zbožnost a víru v posmrtný život a spásu. Kniha analyzuje epitafy nejen jako umělecká díla, ale z hlediska jejich kulturní funkce a hodnoty je rovněž vnímá jako osobité prameny „kultury umírání a vzpomínání“.

Radmila Prchal Pavlíčková

O útěše proti smrti: Víra, smrt a spása v pohřebních kázáních v období konfesionalizace

Otázka, jakým způsobem lze dosáhnout spásy, představovala pro člověka raného novověku tíživý problém. Jednotlivé konfese nabízely laikům odlišné teologické varianty této ústřední otázky pozemského života a využívaly pestrou škálu prostředků, jak svou verzi cesty ke spáse vysvětlit prostým věřícím. Důležitými událostmi, při nichž docházelo k intenzivnímu poučení věřících, byly umírání, smrt a rozloučení se zesnulým na pohřbu. Pohřeb a komemorativní média se staly důležitou součástí konfesní výchovy, propagandy, někdy též konfrontace a utváření konfesně konotované památky na zesnulé. Mezi ně patřila mimo jiné tištěná pohřební kázání – drobné knížky o několika desítkách stran, jež obsahovaly výklad teologických pravd v kombinaci s informacemi o zesnulém a jeho životním příběhem. Kniha přináší srovnání vybraných pohřebních kázání z druhé poloviny 16. a první poloviny 17. století z různých konfesních prostředí a snaží se ukázat, jakým způsobem a pomocí jakých prostředků se toto médium stalo součástí konfesní disciplinace obyvatel, a posoudit, jaký význam mělo v kontextu jiných médií náboženské výchovy a konfesní polemiky a v kontextu utváření paměti na zesnulé.