Kurzor poblikává na prázdné stránce a já přemýšlím, jak vlastně historii Masarykových historiků uchopit. Všichni přece víme, že jedním z největších nepřátel historika jsou pamětníci, takže nyní asi budu nepřítelem sám sobě. U většiny popisovaných událostí jsem sice byl, ale přesto se do následujícího textu mohly vloudit nepřesnosti. Proto prosím, buďte shovívaví.

Vše začalo 17. listopadu 2009, kdy se skupina našich spolužáků zúčastnila vzpomínkového pochodu. Poté nemohlo následovat nic jiného než posezení v restauračním zařízení spojené s filozofováním o zásadních problémech, které trápí lidstvo. Jako jeden z nejpalčivějších se ukázala absence nějakého spolku, který by trochu rozvířil zdánlivě stojaté vody studentského života na Historickém ústavu. Slovo dalo slovo. Pak přišlo další a najednou těch slovíček bylo tolik, že padlo rozhodnutí založit klub. Zakládajícími členy Masarykových historiků se stali Terka Ničová (nyní už Bártková), Mirka Truhlářová, Viktor Grossmann, Petr „Radar“ Holobrádek, Honza Jireš a Ondra Vodička. Dle svých časových možností se vrhli do práce a brzy měl klub na kontě první akci – exkurzi do Mauthausenu. Další zářez na pažbě představovala na jaře 2010 Kostýmová party. V medlánecké Sýpce se sešla necelá stovka lidí, kteří si vše náležitě užili a někteří si to druhý den i pamatovali.

Již tehdy se k organizátorům přidal Vojta Borek a brzy jej následoval i spolužák z ročníku Ctibor Ostrý. Klub mezitím čekal jeden z velkých úkolů – obnovit tradici historických pasování. První z nich se odehrálo na podzim 2010 a stálo Masarykovy historiky mnoho úsilí. Bylo nutné vymyslet koncepci celé akce, pozvat učitele, najít pytel plný prastarých hábitů, které si obléknou pasující, dát dohromady harmonogram celého večera, sehnat jídlo a pití. Vše se nakonec povedlo a studenti viděli, že to MH myslí vážně.

V následujících dvou letech se klub ještě etabloval. Někteří členové jej opustili, protože dostudovali a neodolali vábení dospělého života. Ztráty ale v průběhu tohoto období více než adekvátně nahradili Kuba „Krakonoš“ Janovec, Ivča Mazálková (nyní Borková) a později Hubert Ondra, Míša Kubíková (nyní Máliková) či Mirek Skalník. Tou dobou MH pořádali kolem sedmi akcí za semestr a vcelku úspěšně fungoval systém, že když někdo přišel s nápadem na akci, tak si ji taky sám poctivě zorganizoval. Čistě společenské události jako posezení v hospodě na začátku semestru nebo opékání a popíjení u ohně doplnilo i serióznější setkávání se zajímavými pamětníky. Na pomezí mezi těmito kategoriemi je vědomostní soutěž O poklad TGM, která poprvé proběhla v březnu 2012 a od té doby probíhá každý semestr

Postupně se utvořila velká skupina studentů napříč ročníky, kteří chodili na akce klubu, tam se poznávali a ve větší či menší míře zůstali v kontaktu i po skončení studií. Z nich se také rekrutovali noví členové, jako byli třeba Honza Čermin, Jana Křehlíková (nyní Čerminová), Eliška Doubková, Juraj Švec, Markéta Peřestá, Kuba Úradník, Kristina Koryčanská nebo Adam Richter. V koloběhu pasování, kostýmových party, komentovaných promítání filmů, historických soutěží či přednášek jednotlivých studentů, kteří vykládali o svém výzkumu, se převalily další dva roky. Za zmínku stojí například pasování z roku 2012 uspořádané ve stylu Harryho Pottera, kostýmovka z následujícího jara v iroskotském duchu, kde vzduchem létal nejeden kilt, či oslava třetích narozenin klubu, na níž nás poctil návštěvou i vedoucí Historického ústavu profesor Jiří Malíř.

Členové klubu spolu většinou vycházeli dobře, ale samozřejmě nebylo vždycky všechno růžové. V roce 2014 se objevil rozpor ohledně toho, kam by měli MH dál směřovat. Část organizátorů chtěla sepsat stanovy, vést vše na oficiální bázi a dále se vyvíjet, jiní zastávali názor, že dosavadní forma plně postačuje. Spor skončil smírem – většina starších členů raději z klubu odešla a nechala na mladších, aby si vše vyřešili po svém.

V nové éře se angažovali a angažují například Judita Vaňková, Lucka Klusáčková, Míša Ondrůšková (nyní Lužová), Lukáš Lexa, Denisa Hlobilová, Pája Smýkalová, Standa Hasil. Některé akce postupně zanikly, ale objevily se nové a neméně povedené. S úspěchem se setkaly například obnovené exkurze a komentované prohlídky. Noví organizátoři si nekladli malé cíle, navázali styky se spolky z jiných univerzit a v listopadu 2016 dokonce uspořádali studentskou vědeckou konferenci. Čas ale nezastaví ani historici, takže nakonec i mnozí z těchto statečných uvolnili místo dalším. Nejmladší generaci zastupují Iveta Šimková, Kristýna Čížková, Ondra Nováček, Ondra Neubauer, Ondra Varaďa nebo Vašek Kozák. Z pozice člověka, který se k Masarykovým historikům připojil téměř okamžitě po jeho vzniku, dlouhé roky organizoval řadu akcí a i nadále zůstává s klubem v kontaktu, musím říct, že reprezentují velmi dobře. Masarykovi historici dál šlapou a stovky studentů spokojeně chodí na jejich akce. Těžko říct, kolik z nich si to uvědomuje, ale získávají řadu přátel a také kontakty, které se jim budou hodit v dalším osobním i profesním životě. A o tom podle mě má studentský spolek být. Je pro mě ctí, že jsem byl a stále jsem Masarykovým historikem.

Za klub sepsal Vojta Borek, 23. října 2018