Saluti da Padova: Petr Čermák na Erasmu v Itálii.
La dolce vita. Touto známou větou od italského režiséra Federica Felliniho je možné popsat život v Itálii. Podobně to vnímám i já a zdravím všechny čtenáře ze severoitalské Padovy, kde jsem se rozhodl strávit zimní semestr 2024/25 v rámci programu Erasmus.
Dokončuji poslední magisterský ročník oboru Učitelství historie pro střední školy na Historickém ústavu FF MUNI a letos jsem již absolvoval obor Učitelství českého jazyka a literatury pro SŠ. Právě v rámci studia historie jsem se vydal do Padovy, velikostí podobné Brnu, která je studentským městem a která nabízí úžasné možnosti.
Zvolil jsem si zde magisterskou specializaci historie s názvem „Mobility studies“. Náplní tohoto předmětu je interdisciplinární studium fenoménů jako je migrace, a to z různých pohledů. Ve výuce se zabýváme také sociologií, zejm. demografií, kulturní antropologií, ale také i přírodovědnými obory s aktualizačními přesahy (klimatické změny, environmentalistika, fyzická geografie). Nejzajímavější byla přednáška věnovaná hladomorům v historii a jak tyto hladomory donutily migrovat obyvatelstvo.
Italští profesoři jsou velmi přátelští a otevření diskusi, vítají podněty studentů, vyžadují aktivní účast v hodinách a průběžnou domácí přípravu. Studium je náročnější než na MUNI, pokud jde o počet přednášek a seminářů. Každý předmět s 6 kredity představuje dva jedenapůlhodinové bloky týdně, takže student se standardními 30 kredity absolvuje bezmála 10 bloků, tj. 15 hodin týdně. Je zde možné studovat italsky i anglicky. V obou jazycích je požadována znalost min. na úrovni B1, u filozofických oborů ideálně výrazně vyšší.
Pozoruhodným ozvláštněním je pak předmět Mediaeval English Literature. Přestože nejsem anglistou, zvolil jsem si jej právě proto, že jsem se na konci bakalářského studia věnoval staročeské rytířské epice. První měsíc byl obzvláště složitý, neboť jsem tam byl jako jediný neoborový student a všichni ostatní měli za sebou bakaláře z anglistiky. Předmět je pro mne výzvou, musím si toho hodně dohledávat v oxfordských slovnících. Nicméně přístup vyučující je natolik pozitivní, že nám prof. Petrina pomáhá zdolávat i ty nejtěžší překážky s úsměvem. Důležité je pak prožít úspěch, zvlášť když se nám podaří interpretovat díla G. Chaucera, navíc v podobě, která spíše připomíná nordické jazyky.
Každý den je v Padově tolik příležitostí k rozvoji jazykových dovedností, že zde hovořím anglicky, německy, italsky a dokonce i rusky. Ve statistikách je Itálie často uváděna jako typický příklad země, kde oceňují snahu mluvit italsky, i když jazyk příliš neovládáte.
Znalost italštiny je zde obrovskou výhodou, s místními lidmi nad 60 let se bez ní těžko domluvíte. Skoro každý den chodím do jednoho pekařství poblíž fakulty, kde spolu italsky probíráme nejrůznější novinky. Když jsem potřeboval najít plnotučné mléko, raději jsem se zeptal náhodně jedné starší paní, opět v italštině. Z pozdější konverzace vyplynulo, že je taky historička, studovala kdysi dávno hospodářské dějiny a osobně se setkala s Fernandem Braudelem a J. Le Goffem! Inu, svět je malý a o náhody není nouze.
Díky tisícům zahraničních studentů probíhá intenzivní internacionalizace; obrovská knihovna v kampusu Beato Pellegrino nabízí klasické latinské autory, v knihkupectví je dokonce celá sekce věnována Umbertu Ecovi. Pro studenta, který chce do hloubky poznat italskou kulturu a historii, je Padova opravdu ideální.
Celý pobyt je zajímavější tím, že zde finalizuji i svoji diplomovou práci na téma Diplomatická mise Antonia Rambalda Colallta. Většina korespondence v italštině je uložena v brněnském Moravském zemském archivu, kam byla převezena z rodového sídla v Brtnici či v San Salvatore. Shodou okolností se jejich zmíněný italský hrad nachází poblíž Padovy. A protože byl A. R. Colallto císařským velvyslancem v Římě, využil jsem možnosti ubytování v Nepomucenu. Za to vděčím Českému historickému ústavu v Římě, který vyhověl mé žádosti o týdenní pobyt. Mohl jsem tak studovat ve starobylých římských knihovnách, ale také i v DHI (Deutsches Historisches Institut im Rom).
Závěrem bych rád poděkoval všem, díky nimž se tento pobyt mohl uskutečnit, především oborovým koordinátorům – nejprve doc. Pavlu Bočkovi, poté dr. Jiřímu Němcovi – a také vedoucímu diplomové práce, doc. Tomáši Malému. Stejně tak doc. Tomáši Černušákovi za konzultace k archivům a pobytu v Římě. V neposlední řadě si cením rad a doporučení od dr. Jana Pavlíka, romanisty a bývalého ředitele CZS MUNI.
Petr Čermák
