Emeritura prof. Jiřího Malíře

Foto Martin Indruch

Čím uvést oznámení, že Jiří Malíř byl k 1. dubnu 2024 jmenován emeritním profesorem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity?
Je to v podstatě velmi prosté. Pro nás všechny by bylo velmi obtížné, ne-li nemyslitelné, představit si katedru bez Jiřího Malíře; vždyť na ní působí od roku 1973. Z tohoto důvodu je nanejvýš příhodné, že s ní zůstal touto formou spojen i poté, co na sklonku předchozího roku požádal o ukončení pracovní smlouvy. Nemluvě o tom, že si svým celoživotním vědeckým i pedagogickým působením takové uznání zaslouží. Slušelo by se proto, aby nyní následovala bilance jeho kariéry. Ale Jiří toho napsal, udělal, naučil a vedl tolik, že takovou bilanci nelze uvést v soulad s rozměrem této webové stránky. Připomeňme si proto jen to nejelementárnější. Především zakladatelskou práci na půdě moderních politických dějin Moravy a jejich vsazování do širších, středoevropských souvislostí, a to navzdory době, která neideologicky pojatým politickým dějinám zrovna nepřála. Dále podíl na rozsáhlých syntetických a encyklopedických projektech, jako Die Habsburgermonarchie 1848–1918, Morava na cestě k občanské společnosti nebo Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004. A v neposlední řadě respekt a věhlas, které si tím u nás i v zahraničí vydobyl. Nemůže být zapomenuta jeho organizační činnost, ať už v úloze dlouholetého vedoucího katedry nebo v Matici moravské a jejím časopisu. Ale ani to možná není to nejpodstatnější. Za badatelem a učitelem vidíme především autentickou lidskou bytost. Valacha, liberála, zpěváka, volejbalistu, cestovatele, skvělého tatu a dědu, kamaráda, kumpána. I když si nejsem jist, zda je výchovné na posledně uvedenou charakteristiku upozorňovat v prostoru, který sledují především studenti a studentky. Ti by byli jistě velmi překvapeni, pokud by sem pamětníci přispěli zážitky, jakých furiantských kousků je tento zdánlivě nenápadný emeritní profesor schopen. Připomeňme si však namísto toho raději jednu pozoruhodnou koincidenci. Jiří Malíř získal emerituru v roce, kdy se dožívá významného životního jubilea. To konkrétní datum se nezadržitelně blíží a jistě poskytne záminku k podobným bilancím či impulsy pro další furiantství…