Austria After 1918: A Provisional Home for the Leftovers of an Empire
Ve středu 11. prosince 2024 se na FF MU uskutečnila hostovská přednáška rakouského historika prof. dr. Lothara Höbelta z vídeňské univerzity. Téma přednášky, nazvané Austria After 1918: A Provisional Home for the Leftovers of an Empire, přilákalo zástupce akademické obce i studentů, kteří v počtu asi 40 lidí zaplnili učebnu D 41 do posledního místa.
Přednáška zahájená krátkým úvodem irsko-britského historika Christophera Brennana, který vyzdvihl odborný přínos přednášejícího, byla precizní syntézou počátečních let rakouské první republiky. Prof. Höbelt při ní prokázal, že je nejen znalcem dějin rakouských, ale i obecně evropských, neboť přednášené téma zasadil do širokého středoevropského kontextu. Často rovněž sahal ke srovnáním se soudobými dějinami československými, s nimiž je pochopitelně většina českých posluchačů dobře seznámena.
Samotnou přednášku zahájil prof. Höbelt rozborem příčin vzniku rakouské republiky. Ta vznikla na troskách Rakouska-Uherska prakticky souběžně s Československem. Zatímco však v ČSR většina občanů vznik nového státu vítala, v Rakousku přechod k republice podstatná část obyvatel vnímala negativně. Přesto se republikánská forma státu prosadila poměrně snadno a to z pragmatických důvodů – rakouští politici ji vnímali jako menší zlo, protože jen jako republika se mohlo Rakousko připojit k německé republice. Tento tzv. „Anschluss“ měl Rakousku pomoci získat zpět sudetoněmecké oblasti sousedící s Německem a především mu pomoci ekonomicky, protože stát nebyl po rozpadu hospodářského prostoru Rakouska-Uherska považován za ekonomicky soběstačný. Mezinárodní izolace po prohrané válce však naplnění těchto plánů překazila. Rakousko tak vstupovalo do poválečného období jako samostatný stát s neoblíbeným státním zřízením, sužovaný zásadními ekonomickými problémy. Mezi dvěma klíčovými politickými stranami (Křesťansko-sociální strana a Sociálně demokratická strana dělnická) navíc panovala hluboká nedůvěra, kterou dále prohlubovaly vnitro- i zahraničně politické obtíže, jimž musel mladý stát čelit. Strany si proto vytvářely ozbrojené paramilitární jednotky, které brzy početně převýšily pravidelnou armádu. Jejich postupná radikalizace pak vedla i ke krvavým událostem tzv. červencové revolty roku 1927.
Závěrem se prof. Höbelt soustředil na porovnání ČSR a Rakouska. Vyzdvihl relativní stabilitu československé demokracie, která nebyla tak výrazně ohrožena radikálními paramilitárními jednotkami ani jednostranně orientovaným stranickým systémem, jako tomu bylo v první rakouské republice. V ní bohužel demokracie neměla šanci dlouhodobě přežít. Přednáška, zakončená podnětnou diskuzí o dlouhodobých důsledcích traumatického roku 1918 pro rakouskou společnost, nabídla svěží pohled na komplikovaný vývoj poválečného Rakouska a podnítila posluchače k hlubšímu zájmu o dané téma.
